Jak se proměnila česká kuchyně od otevřeného ohniště v jeskyni až po nejmodernější kuchyňské linky? Jak vařili naši předkové v době kamenné a jak se vařilo a stolovalo v období Velké Moravy nebo za Karla IV.? Vydejte se s námi na výlet historií české kuchyně.
Životodárný oheň
Oheň měl v počátcích lidstva nejdůležitější úlohu. Poskytoval teplo, světlo, ochranu a samozřejmě sloužil také k přípravě jídla. Nejstarší nálezy, které dokazují přítomnost člověka na území současného Česka, pochází z období nejstaršího paleolitu, tedy přibližně 2,5 milionu až 750 tisíc let před naším letopočtem. Lidé v této době žili v jeskyních, takže měli velmi omezené možnosti, co se odvádění kouře z ohniště týče.
Pravěcí lidé si uměli poradit
Někdy způsobila eroze vytvoření průchodu ve stropní části jeskyně, který by se dal považovat za předchůdce komínu. Takové případy byly ale velmi vzácné. Ohniště se v jeskyních umisťovala doprostřed, jak zjistil nedávný výzkum pravěké jeskyně Lazaret ve Francii. A další měření zjistila, že právě toto místo je pro ohniště nejvhodnější. Kouř zde není příliš hustý, stoupá ke stropu a nejbližší okolí ohniště je téměř bez kouře. Jeskynní lidé si svou kuchyni uměli postavit opravdu šikovně.
Nejdelším jeskynním systémem v Čechách jsou Koněpruské jeskyně. Nacházejí se v Chráněné krajinné oblasti Český kras nedaleko Berouna. A právě zde byly nalezeny lidské kosti člověka dnešního typu (Homo sapiens sapiens) staré přibližně 45 000 let.
Co mají společného pravěcí lidé a Vikingové?
První obydlí si lidé obývající území Česka, přesněji Moravy, začali budovat v období neolitu (přibližně 5600 př. n. l. – 3500 př. n. l.). Lidé tehdy žili v malých osadách v tzv. dlouhých domech. Tyto domy byly tvořeny dlouhými kůly a byly zastřešené. Střechu tvořily listy kůry. Uprostřed domu pak stálo otevřené ohniště, které mělo stále více funkcí. Jelikož se na něm ale také vařilo, rozhodně můžeme tento prostor považovat za neolitickou kuchyni. Ve střeše byly ponechány otvory, kterými z domu odcházel kouř. Je zajímavé, že dlouhé domy nejsou typické pouze pro toto území. Stavěli je také Vikingové a dodnes v dlouhých domech bydlí Irokézové obývající část Severní Ameriky.
Obydlí v zemi a předchůdce digestoře
Dlouhé domy vystřídaly tzv. zemnice. Zemnice patří k nejtypičtějším obydlím Slovanů, kteří na našem území žili přibližně od roku 550. Zemnice byly často roubené a zahloubené v zemi, odtud pramení jejich pojmenování. Některé byly v zemi umístěné jen částečně a jejich větší část čněla nad zemí, jiné ale byly zahloubené v zemi úplně a střecha takového obydlí ležela přímo na zemi. Ohniště se stále využívá k topení i vaření. Už ale není umístěné uprostřed místnosti, nýbrž v rohu. Podle nálezů se dá předpokládat, že nad ohništěm byl umístěn dymník: zařízení ve tvaru nálevky zavěšené ze stropu, které sloužilo k odvádění dýmu z místnosti (podobně jako současné digestoře).
Slované měli vlastní pekárny
Kuchyně byla součástí obydlí, Slované ale budovali i spoustu jiných specifických budov, které nesloužily k obývání. Například kleť (špýchar), ve které se skladovalo seno a sláma, či obilnice, kde se kromě obilí skladovaly také potraviny. A velice zajímavou budovou je pekárna. V ní se nacházely velké kopulovité pece, které byly umístěné v lavici zahloubené v zemi, aby se snadněji obsluhovaly. Pekárny byly roubené, ale štít měly vyplétaný, takže kouř z pecí snadno odcházel ven. Pekl se zde nejčastěji chleba, ale také v té době velmi oblíbené placky.
Slezskou misku byste využili i dnes
Slované ve svých kuchyních často používali slezské misky neboli misky slezského typu. Ačkoliv se tyto misky podle některých historiků mohly používat i k jiným účelům, třeba jako součást štítu, většina věří, že se jedná o typ prvních pánví na smažení. Otevřená ohniště v zemnici postupně vystřídaly bezpečnější a praktičtější kamenné pece či spíše (vzhledem k jejich menším rozměrům) pícky. Kovaná kruhová miska sloužila k pečení i smažení a oblibě se těšila po celou dobu raného středověku, tedy až do přibližně 11. století. I dnes si ji ale můžete pořídit na historických trzích.
Dáte si veverku, nebo páva?
V době vlády Karla IV. byly rozšířené tzv. černé kuchyně. O těch jste se mohli dočíst v jednom z minulých čísel. Pojďme se teď proto na chvíli z kuchyně přesunout do hodovní místnosti. Podávaná jídla totiž opravdu stála za to. Císař Karel IV., ještě jako nekorunovaný a se jménem Václav, strávil během svého dospívání sedm let na francouzském dvoře. Ten jej inspiroval v mnohém, gastronomii nevyjímaje. Zdejším šéfkuchařem byl Guillaume Tirel, který byl také autorem nejznámější kuchařky 14. století s názvem Viandier. A co zajímavého se tedy na tabuli Karla IV. objevovalo? Asi nepřekvapí, že se hojně konzumovalo maso, kromě klasické zvěřiny a drůbeže byste si ale mohli pochutnat také na drobných zpěvných ptácích, pávovi či dokonce veverce.
Kuchyně První republiky u vás doma
Vývoj české kuchyně úzce souvisel s vývojem té světové. O historii světové kuchyně jsme si už řekli v předchozích dílech našeho toulání historií kuchyní. První sporáky, plyn, elektřina – to vše ovlivňovalo život hospodyněk (byly to většinou přece jen ženy, kdo vládl v kuchyni) ve světě i u nás. Baví vás historie a rádi nahlížíte do kuchyní minulosti? Další zajímavosti pro vás připravujeme a vy se zatím můžete podívat na nabídku bazarových kuchyní s duší NEBO Vintage (www.kredence.cz). Líbí se vám elegantní a čistý styl kuchyní První republiky? Nebo dáváte přednost venkovskému stylu, jaký známe z chalup našich babiček? I takové kuchyně v NEBO Vintage najdete! Každá kuchyně je originál a každá vypráví svůj vlastní příběh.
Zdroj obrázku: Wikipedia/Gortyna